Tchaj-ťi čchüan
 ➔  Tchaj-ti
 ➔  začátečníci
 ➔  principy

Principy při cvičení Tchaj-ťi čchüan


Jinak psáno Tchaj chi, Tai chi, Taiči, Tajči, Taiji, Tai-ji, Tai ji, Tchaj-ti

V článku je užitá česká transkripce.

Dodržování principů při cvičení je velmi důležité. Mnohdy si cvičící neuvědomuje jejich porušování, od toho je učitel, aby na ně své žáky upozorňoval. Dlouhodobé porušování některých principů může žákům škodit.

Rozvíjení obecných principů pohybů v Tchaj-ťi čchüan

Dodržování principů se zvládá postupně časem opakovaným cvičením. Vedle tělesného cvičení je to vynikající metoda psychických cvičení, která trénují uvolněnou soustředěnost, propojují mozkové hemisféry a rozšiřují kapacitu vědomí. To se po čase pozitivně promítne do řešení osobních problémů. Při cvičení sestav Tchaj-ťi (Tchaj Ťi Čchüan) se pracuje na rozvíjení pěti základních principů:

1. Relaxovanost pohybů (hedvábnost pohybů)

Základem je co největší uvolněnost pohybů, nikoli ochablost. Ramena a lokty co nejvíce spuštěné; páteř uvolněná a vzpřímená; bederní část páteře rovná; hlava vzpřímená; prsty uvolněné a mírně od sebe; vyrovnanost těžiště při chůzi; pracuje se pouze s představou vynaložené síly, na kterou se soustřeďujeme bez agresívních emocí.

Pokud máme napjaté i opačné svaly, než svaly provádějící pohyb, je to jako jízda autem se zataženou ruční brzdou. Spotřebujeme hodně energie k jednoduchým pohybům. Cvičení Tchaj-ťi nás učí šetřit energii. Při stejné tělesné zdatnosti jsme pak schopni vykonat více práce.

2. Oblost pohybů

Pohyby rukou jsou vedeny po půvabných kružnicích a oválech, proto cvičení připomíná tanec.

Oblost pohybů má velký význam, učí nás plynule přecházet z jednoho pohybu do druhého. Zlepšuje se nám motorika, a to po čase se projeví v detailních pohybech i běžném praktickém životě.

3. Komplexnost pohybů

Pohyby jsou sladěné do jednoho komplexního pohybu (přenášení váhy, pohyb pasu, pohyb rukou), žádná část těla nesmí strnule čekat. Zásady: Když se pohybuje jedna část těla, pohybuje se celé tělo. Když je jedná část těla nehybná, je nehybné i celé tělo.

I tento princip je užitečný v praktickém životě. Bez uvolněnosti tento princip nefunguje, proto nás více motivuje rozvíjet první princip. V běžném životě se tento princip projevuje například při natahování ruky dopředu. Při uvolněném těle jde částečně příslušné rameno a bok dopředu. Ruka pak provádí v podstatě kratší pohyb, protože se sčítá s pohybem ramene a pánví. Pokud je tělo v napětí, pak při natahování ruky dopředu je zbývající část těla zablokovaná.

4. Plynulost pohybů

Při nácviku sestavy se pracuje na tom, aby se sestava cvičila plynule bez zastavování, jako když plynule teče potůček nebo plynou oblaka. Sestava Tchaj-ťi je vytvořená tak, aby jeden pohyb plynule přecházel v druhý.

Ono to sice připomíná zpomalený film, ale je to záměr. Cvičení základní sestavy má připomínat zpomalený film, protože jde o počáteční nácvik rychlých pohybů. I tento princip se v detailech po čase začne projevovat v každodenním životě. Protože jde o pozvolný proces, který se projevuje v detailech, samotný žák si toho většinou sám nevšimne, až po čase ho na to může upozornit známý.

5. Uvědomělost pohybů

Při cvičení sestavy se trénuje mysl, neustále se upoutává na prováděné pohyby. V Tchaj-ťi se učí provádět všechny pohyby vědomě. Chybou je cvičit Tchaj-ťi automatizovaně a nechat mysl se toulat. K tréninku uvědomělosti pohybů napomáhá náročnost koordinace, pomalost pohybů a periferní vnímání, doplňkem je úsměv.

Poznámky

Nácvik motoricky náročnějších pohybů je zde prostředkem, aby se člověk přirozenou cestou odpoutával od stresujících starostí a negativních emocí, aniž by je potlačoval. V principu stresující starosti se nahrazují nestresujícími, starosti s pohybem, který se neznámkuje a nehodnotí na soutěžích. Proto Tchaj-ťi velmi prospívá naší duševní hygieně.

Zároveň tím časem získává nadhled nad emocemi a rozvíjí schopnost přemýšlení v širších souvislostech. V posledních létech jsem zaznamenal na internetu zvýšený zájem o fenomenologii, zejména filozofů. Začali se zabývat samotným vnímáním a jeho vlivu na rozhodování. Přišli na to, že k objektivnějšímu hodnocení vědeckých problémů je potřeba:

  • Oproštění se od vlastních emocí a citů, což lze popsat jako nezaujatý postoj;
  • schopnost širokého záběru myšlení, které je potřebné ke kritickému myšlení. Jde o schopnost přemýšlet v širších souvislostech i mezioborově;
  • schopnost uvolněné pozornosti mysli, které není roztříštěná a povrchní.

Toto vše se rozvíjí při pravidelném cvičení Tchaj-ťi již dlouhou dobu. Proto mi připadá, že filozofové zabývající se fenomenologii se tváří, jako by objevili "Ameriku" již objevenou. Samozřejmě je řada i dalších cvičení se obdobnými účinky. Lidé si dnes mohou vybírat.

Základní zdravotní principy při cvičení

  • Cvičit dle svých tělesných dispozic, dle svého zdravotního stavu; každý by měl znát svůj zdravotní stav a vědět co může a co nemůže; každý si zodpovídá za svůj zdravotní stav sám.
  • Cvičit tak, aby při pohybech se nešlo přes bolest; bolest je tělesný signál stop.
  • Při srdečních a dechových problémech vypouštět hluboké předklony.
  • Při těhotenství vypouštět hlubší předklony a rotace v pase.
  • Při vzniklých zdravotních problémech je konzultovat se svým učitelem nebo lékařem; toto zbytečně neodkládat; někdy se může jednat o malou příčinu, která zbytečně potrápí a snadno se dá odstranit.

Principy dodržované při cvičení sestavy 24 forem a 85 forem

  • Držet těžiště v rovině, mimo úvodního a závěrečného pohybu a při nízké formě.
  • Při chůzi nejdříve nakročení a položení chodidla na celou plochu, pak teprve přenášení váhy.
  • Obvykle vytáčí se odlehčené chodidlo na patě.
  • Lokty držet stále před osou těla.
  • Lokty lehce od těla, v podpaží mezera (výjimka u forem, pěst u boku, had a bodnutí jehly)
  • Při držení "míčku" platí: na které noze stojíme, na té straně je míček a ta ruka je nahoře.
  • Při zkřížení paží před kopem platí: kterou nohou kopeme, ta ruka je dál od těla.
  • Při cvičení sestavy dýchání je přirozené, volné, nevšímáme si ho. (I tak je toho hodně, čeho si všímat.
  • Při cvičení pohled volně klouže po horizontu a hlava je unášená rameny.
  • Páteř je stále rovná (tj. v ose) bez prohýbání, pouze se v ose protáčí a co nejvíce uvolněná.
  • Při jakémkoli postoji platí: střed stehna, koleno, kotník jsou stále v jedné přímce. Koleno není stavěno k pohybům do stran.
  • Prsty rukou lehce od sebe (výjimka je u formy kohout a jehla).
  • Ramena jsou stále spuštěná, netlačí se dopředu ani dozadu.
  • Směr úderu je udáván podle směru špičky předního chodidla (jak je na konci formy).
  • Cvičí se v osmi směrech, které je potřeba dodržovat. Je to hlavně proto, abychom si lépe uvědomovali správnost postoje - šíře a směry chodidel.

Autor:
Česká republika
Publikováno:
Aktualizováno: 17. 8. 2019
Publikoval: Stanislav Hendrych