CVIČENÍ Tchaj-ťi čchüan je Taiči i Taijiquan či Tai chi

Tchaj-ťi čchüan - cvičení pro zdraví tělesné i psychické

Jinak psáno Tchaj chi, Tai chi, Taiči, Tajči, Taiji, Tai-ji, Tai ji, Tchaj-ti

V článku je použit český přepis jmen (v závorce čínský přepis).

Co je Tchaj-ťi, které cvičí ženy, muži, staří i mladí? Na tuto otázku není snadné odpovídat. Tchaj-ťi nelze porozumět čtením, ale porozumět cvičením. Pokusím se toto cvičení alespoň trochu přiblížit.

Stručně lze říci, že to je tradiční čínské bojové umění (sebeobranné), které se řadí k Čínskému národnímu pokladu. Obsahuje v sobě, vedle sebeobrany, filozofii Taoismu a cvičení upevňující tělesné i psychické zdraví. Někteří označují Tchaj-ťi jako dynamickou meditaci pro soustřeďování pozornosti na pohyb, jiní jako Tanec života pro léčebné účinky. To je důvod proč se masově cvičí v čínských městských parcích. Tchaj-ťi má své kouzlo, mohou ho cvičit takřka všichni, lze ho cvičit léta a stále v něm objevovat něco nového.

Pojmosloví – Taijiquan, Tai chi, Taiči, Tchaj-ťi

To naše zlidovělé Taiči (někteří píší i Tajči) má základ z angličtiny kde chybí slabika „ti“, je nahrazena jinou slabikou – vyslovovanou „či“ psanou „chi“. V našich překladech se často objevuje Tchaj čchi. Jedná se o ustálené spojení dvou slov, proto se často píše uprostřed pomlčka.

Přepis názvu cvičení z čínských znaků do latiny je v Číně „taijiquan.“ Prvotní překlady do češtiny přinášely řadu patvarů, na internetu se objevují dosud. Teprve později se ustálil český spisovný pojem „Tchaj-ťi čchüan“, který je fonetickým záznamem a ten háček nad t (ťi) znamená, že slabika se má číst se stoupavým tónem.

V doslovném překladu to znamená „velmi velká pěst“, ve volném překladu vystihující význam je to „nejzazší mez bojového umění“. To znamená, že neexistuje dokonalejší bojové umění.

Patrně, aby život byl pestrý, tak internetové vyhledávače rozlišují u pojmů detaily. Když například zadáte „thaj ťi“ s mezerou, tak nebude vyhledávat sousloví s pomlčkou „tchaj-ťi“.

Historie a filozofie cvičení Tchaj-ťi

Zakladatelem Tchaj-ťi stylu Jang je Jang Lu-čchan (Yang Luchan, 1799-1872). Časem získal přezdívku Neporazitelný Jang. Pro tento styl jsou při cvičení sestavy charakteristické tyto znaky: vzpřímené, vyšší a přirozené postoje, stálé a klidné, pomalé a pravidelné tempo, uvolněné, jednoduché pohyby, které jsou lehké i pevné, plynule vedené po zaoblených liniích. Cvičení takovýchto sestav můžeme spatřit nyní i v našich parcích, zatím ojediněle.

Cvičení pro zdraví a dlouhověkost se začala objevovat v Číně již v dávné minulosti, rozvíjela se převážně v Taoistických klášterech. Odtud často používaný název Taoistická cvičení. (V Číně je také množství buddhistických klášterů, ve kterých se rovněž cvičí, v mnohých se mniši učí i bojovému umění, avšak jiné druhy. Nejznámější je klášter Šaolin, což znamená Lesní klášter.)

Taoismus je v jádru cesta hledání přirozeného pořádku, pro hledání rovnováhy, harmonie. V sebeobraně to znamená být v harmonii s útočníkem. Napohled se to jeví jako nesmysl, teprve při pokročilejším cvičení žáci pochopí smysl této harmonie.

Filozofie Taoismu neobsahuje božskou podstatu při zrození světa. Obsahuje filozofii blízkou západní teorii Velkého třesku a hledání rovnováhy na základě pozorování přírody.

Čínská monáda je symbol z taoismu vyjadřující princip Jin a Jang – symbol protikladů: horko – zima, vlhko – sucho, světlo – tma, boj – mír, … Symbolizuje taoismus – cestu hledání přirozené rovnováhy. Je to i symbol dokonalosti. Bojové umění čínských mistrů Tchaj-ťi čchüan se považuje takřka za nejzazší mez, kdy již nemůže být nic lepšího. Proto se monáda stala také symbolem umění Tchaj-ťi čchüan.

Od té doby, co jsem se setkal s filozofií Taoismu, více si vážím moudrosti našich slovanských předků, kteří říkali "střední cesta, zlatá cesta". Jiná formulace téhož významu: „Všeho moc škodí.“ Kdybych měl vybrat slovanský symbol pro dokonalost, bylo by to slepičí bílé vejce, které staří Slované užívali k rituálům.

Oblečení ke cvičení

Pro exhibiční vystoupení se obvykle užívá charakteristický starý Čínský styl oblečení. Pro něj jsou charakteristické širší rukávy i nohavice, stojatý límeček a zapínání na uzlíky – dá se koupit. To byl střih i obyčejného pracovního oděvu, ve kterém cvičívali mistři se svými žáky.

Osoby u císařského dvora samozřejmě chodívali oblečení v hedvábí a látkou mohli plýtvat, proto měli široké rukávy, které skrývaly kapsy, (někdy s úplatky). Proto cvičívali v hedvábí.

Zbraně v systému cvičení Tchaj-ťi čchüan

V současné době většina osob, cvičících Tchaj-ťi čchüan, cvičí hlavně pro zdraví a zůstává u základní úrovně cvičení sestav holých rukou. Zbraně ke cvičení se dají koupit v prodejnách bojového umění.

Holé ruce – i holá ruka může být smrtící zbraní. Teprve když žáci zvládli boj holých rukou, mohli přistoupit ke cvičení se zbraněmi. Vyučovalo se v tomto pořadí: šavle, meč, kopí.

Čínská šavle – je těžká a má charakteristický tvar široké čepele, ten je výsledkem technologie kování řezací části.

Čínský meč – charakteristická záštita vyhovující úchopu pro dlouhá bodnutí; čepel je dvoubřitá středohrotá.

Tradiční čínské kopí „QIANG“ kung fu – obvykle se cvičí bez hrotu a cvičení se pak jeví jako cvičení s dlouhou holí. Jedná se o tyčovou, chladnou bodnou zbraň; ratiště (dřevěná násada) je hlazené. Na konci je tradiční hrot široký do všech stran. Ihned pod hrotem se nachází tradiční rudé třásně. Tyto červené vlasovité třásně zadržovaly stékající krev, aby ruce válečníka se uchovaly čisté. Na opačném konci někdy bývá okovaná špičatá patka k zabodnutí do země.

Kopí bývalo zbraní obvykle těch bojovníků, kteří stáli v první řadě formace. Oštěpy se neužívaly, protože mají jednu velkou nevýhodu: protivník je může vrhat zpět.