Kdo nikam nejde, nikam nedojde.

Pojednání o futurologii

Futurologii považuji za vědu budoucnosti. O samotné futurologii není mnoho knih. Složením fragmentů o futurologii jsem si vytvořil ucelenější obraz, který zde předkládám v pojednání.

Obsah:

1. Co to je futurologie
2. Vývoj futurologie
3. K čemu je dobrá futurologická vize
4. Druhy futurologických vizí
5. Tvorba futurologických vizí
6. Futurologický scénář
7. Futurologický program
8. Negativní vlivy na tvorbu vizí
9. Závěr
Literatura
     

1. Co to je futurologie

     Donedávna jsem nevěděl, co tento pojem znamená. Teprve když jsem se účastnil třetího mezinárodního futurologického kolokvia "Koncipování budoucnosti v Evropě 1995", seznámil jsem se blíže s pojmem "futurologie". [3. Mezinárodní futurologické kolokvium Koncipování budoucnosti v Evropě 1995 se konalo v Praze ve dnech 26. - 29. června 1995. Pořádala ho Občanská futurologická společnost.]
     Slovo futurologie samo o sobě naznačuje, oč se jedná. Futurum (latinsky) znamená budoucí čas a přípona -logie (řecky) označuje u složených slov, že se jedná o nauku. Futurologie je nauka neboli věda o budoucím čase o budoucnosti.
     Že se nedá zkoumat něco, co ještě nenastalo? Je to problematické a náročné na představivost, ale je to možné. Myslím si, že právě schopnost člověka představovat si budoucnost, odlišila ho od zvířat a potřeba podělit se o své představy podnítila rozvoj řeči a logického myšlení. Co lidstvo žene dál a dál? Jsou to naše představy o něčem dobrém, lepším, které nás lákají a nutkají k tvořivé práci. Samotný problém tvoří otázka "Co je dobré?" Spousta věcí, jevící se zpočátku jako dobré, se později ukázala jako zlé, někdy dokonce zhoubné. Současné ekologické problémy jsou toho dokladem.
     Futurologie je věda o projektech, programování, prognostice sociálních a technických podmínek budoucnosti. Snaží se poukazovat na celospolečenské dlouhodobé problémy a pomáhat nalézt optimální řešení, např. v oblasti geopolitiky, ekologie, v oblasti sociální apod.
     Futurologové vytvářejí modely možného vývoje. Zkoumají podmínky realizace a možné dopady současného vývoje na celý životní způsob populace i na přírodu. Snaží se tím překonávat nebo alespoň minimalizovat možná rizika. O odhad budoucnosti se snaží pomocí vypracovávaných scénářů vývoje a vizí.
     Futurologové, při řešení problémů, vycházejí většinou z vědeckých, racionálních poznatků a postupů. Jejich myšlení však přesahuje hranice běžné politické praxe, přesahuje hranice zjednodušeného mechanického chápání světa. Je rovněž potřeba, aby jejich myšlení vycházelo z celostního chápání člověka a jeho společenství jako systému, který má své zákonitosti.

nahoru

2. Vývoj futurologie

     Vznikem prognostiky, v polovině našeho století, začaly se vytvářet představy o budoucnosti vědecky zdůvodňované. Prognostika začala cíleně a systematicky využívat nauky, o metodách vědeckého bádání v přírodních vědách, ke svým prognózám, tzn. nauku zvanou metodologie.
     Prognostici časem našli uplatnění v politice, v ekonomické oblasti, ekologii, a začali ukazovat směr vývoje vědy, techniky, životního prostředí, společnosti. Jejich služby začaly oceňovat i vojenské instituce.
     Druhou etapou vývoje futurologie se stala šedesátá léta, kdy vzniklé futurologické hnutí dalo základ vzniku futurologie jako samostatné nauky. Futurologie se od prognostiky odlišuje zejména časovým horizontem svých prognóz, vizí. Časový horizont výzkumu budoucnosti se tak posunul z několika let na dobu jedné a více generací. Začaly se modelovat dlouhodobé dopady některých rozhodnutí, programů, cílů a to ve složitých společenských systémech.
     Od sedmdesátých let se futurologické hnutí formuje jako transnárodní instituce, přesahující svým významem hranice států. Sdružuje odborníky nejrůznějších profesí. Ke zkoumání modelových situací budoucnosti využívá mimo profesních znalostí i fantazii, rozum, ale i možnosti, které poskytuje výpočetní technika. I pomocí tzv. virtuální reality lze odhalovat mnohá rizika chybných voleb v modelových situacích a hledat optimální řešení.
     Pro futurologii v České republice se stal mezníkem leden 1990, kdy byla založená Občanská futurologická společnost se zanícenými futurology a s bohatým programem.

nahoru

3. K čemu je dobrá futurologická vize

     Technický vývoj civilizace se stále zrychluje a jeho dopady na společnost, zejména přírodu, se stávají nezvratitelné a hrozící ekologickou katastrofou. Z pohledu krátkodobého časového úseku, pár let, se nám zdá, že se v okolí nic špatného neděje. Ale jinak se to jeví, když současný stav porovnáme s obdobím před padesáti a více léty.
     Co bude za dalších padesát let? Mnozí lidé ze starší generace říkají: "Z toho už mne hlava bolet nebude, toho se nedožiji." Navíc se někteří řídí heslem: "Po mně potopa." Pro některé osoby z mladší generace je i doba patnácti, dvaceti let něco nepředstavitelně vzdáleného. Co asi čeká novou generaci, která teprve přichází na svět? Co po nás zdědí? Na řešení dlouhodobých globálně ekologických a společenských problémů nebude za dvacet let již pozdě? Vývoj naší společnosti se neustále více a více zrychluje, proto nezbytně potřebujeme znát cíl (vizi) a cestu našeho vývoje na delší a delší časový úsek.
     Je potěšitelné, že osud lidstva za dvacet a více let není lhostejný všem. Svědčí o tom hojná účast a zájem odborníků na futurologických kolokviích. K čemu jsou dobré představy o budoucnosti, co chtějí autoři dlouhodobých vizí říci?
  • Varovat společnost před dopady současného vývoje (nárůst kriminality, korupce, šíření drog, nízká úroveň podnikatelské etiky, problémy ve zdravotnictví, školství zemědělství, ekologii), případně varovat před neuváženými rozhodnutími.
  • Pomáhat hledat optimální řešení dlouhodobých společenských problémů a minimalizovat tak možná rizika.
  • Předpovídat vývoj a pomáhat tím rozvoji ekonomiky a celé společnosti. O futurologii se začíná zajímat i management některých velkých firem. Futurologická vize, jako představa o tom, jaký má být podnik za mnoho let, přetváří ve strategii managementu, rozpracovanou v soustavu dlouhodobých cílů.
  • Pomáhat preventivně se připravit na negativní dopady, způsobené současným vývojem a minimalizovat tak následné škody.
  • Hledat nové vize, ideje, které by se staly pro společnost přitažlivým dlouhodobým cílem. (Současný hodnotový systém se pozvolna rozpadá.)

nahoru

4. Druhy futurologických vizí

Aby se člověk zorientoval v množství futurologických vizí, je dobré si je rozdělit podle několika měřítek. Například je můžeme rozdělit takto:

a) Podle časového horizontu jsou to vize:

  • Krátkodobé (3 - 10 let)
  • Střednědobé (10 - 50 let)
  • Dlouhodobé (50 a více let)

b) Podle působení jsou to vize:

  • Katastrofické, pesimistické
  • Optimistické (těch bývá málo.)

c) Podle způsobu jejich vytváření jsou to vize:

  • Intuitivní - vycházejí z vidin, nemají vědecký podklad. Jsou zde uváděny, protože není dobré je zatracovat. Mohou se stát studnicí nápadů.
  • Matematické - jsou vytvářené na podkladě matematických výpočtů, trendy jsou znázorňovány graficky, určují se z pokračování analogové křivky nebo vycházejí z kulminačních bodů.
  • Srovnávací - vyhledávají se podobné stavy, situace v minulosti, na jiném místě nebo v podobné oblasti a porovnávají se současnosti. Vychází se z řešení v minulosti již realizovaných.
  • Projektové - obvykle navazují na některou předcházející vizi. Nejdříve se vytvoří vize, čeho chceme dosáhnout a k tomu se vypracovává realizační program vytvořené vize.

d) Podle oblastí jsou to vize:

  • Technické - stáváme se technickou civilizací, proto těchto vizí bývá nejvíce. Do této oblasti patří spisovatel Jules Verne.
  • Ekologické - většina těchto vizí (co znám) bývá katastrofických.
  • Sociální - do této oblasti lze zařadit Marxovu vizi komunistické společnosti.
  • Ekonomické - o tuto oblast se začíná zajímat makroekonomika a nadnárodní firmy.
  • Politické atd.

e) Podle podmíněnosti jsou to vize:

  • Tendenční - vývoji se nechává volný průběh nebo se vychází z předpokladu, že vývoj je neovlivnitelný.
  • Programové - vize je založená na určitém cíleném programu, který bude ovlivňovat vývoj směrem k dané vizi.

nahoru

5. Tvorba futurologických vizí

     Nejnáročnější a nejsložitější je vytváření futurologické vize s pozitivním realizačním a reálným programem - projektovou vizí. Tato tvorba má několik fází.
a) Výběr dlouhodobého problému
Někteří futurologové končí se svým dílem již v této fázi. Předpokládají, že další práci odvedou jiní. Součástí výběru daného problému je potřeba stanovení místa, oblasti a časového horizontu, jehož se má vize týkat. Časový horizont v mnoha dílech futurologů není uveden a tak si ho čtenář či posluchač obvykle posouvá podle svých vlastních představ. Občas tím vznikají zbytečná nedorozumění a vleklé spory.
b) Vypracování postupu při tvorbě vize
     Jedná se o rozpracování postupů dle dále uvedených fází do konkrétnější podoby.
c) Sběr informací o potřebách a možnostech společnosti
Při vyhledávání potřebných informací můžeme úspěšně využívat výpočetní techniky, která tvoří přímo revoluci v informatice. Geometrickou řadou narůstající množství informací a informačních toků způsobuje těžkosti ve formě informačního šumu. V něm mnohé potřebné informace často zanikají.
d) Třídění informací
Informace třídíme do skupin tak, abychom měli možnost poznat mezery v získaném informačním souboru a mohli upřesnit případné sporné informace. Podle potřeby se informace dále doplňují nebo upřesňují.
e) Analýza informací a vytvoření jedné nebo více vizí
Je to klíčová fáze, kdy se vytváří samotná vize. Zrádným pokušením se stává: vynechávat předcházející fáze a zabývat se přímo vytvářením vize a čerpat jen z vlastních stávajících znalostí a zkušeností. Není na světě člověka, který by znal vše. Najdou se sice lidé, kteří si to o sobě myslí. Je to jejich osobní tragický omyl. Neví, co neví, proto si myslí, že ví. Tato fáze je náročná na schopnosti představivosti (velká časová představivost, velká sociální představivost), schopnosti myšlení - holistické, systémové, strategické aj.).
f) Stylizace vize
Tato fáze bývá podceňována. Autoři se často domnívají, že ostatní lidé mají stejné znalosti, stejný styl myšlení, stejná hodnotová měřítka, že ovládají stejnou terminologii a v tom se velice mýlí. Jsme lidé rozdílní nejen vzhledem, ale i svým myšlením a svými vědomostmi, zkušenostmi.
     Předávání informací o svých představách tak, aby nedocházelo k jejich zkreslování, je náročné. Nejdříve si musíme své představy převést do formy slov, můžeme je doplňovat graficky či tabulkami. Příjemce musí opět toto vyjádření převést do své představy. Proto autor při stylizaci vize by měl mít neustále na paměti: Porozumí tomu posluchač či čtenář?
g) Prověřování vize
Nejlépe je, když autor provede sám prověřování své vize, ještě před jejím zveřejněním a to pomocí vytvářených modelových situací. Může pak včas provést patřičné korekce a předejít následnému zklamání.
     Často dochází k prověřování vize po jejím zveřejnění čtenáři a leckterý autor cítí upřímné připomínky a rady jako útok na svou osobu. Ne každý je natolik vyzrálý, aby se dokázal dívat nezaujatě, s odstupem, natož veřejně přiznat nějaký svůj omyl.
h) Využití vize
     Futurologické vize nebývají vypracovávány samoúčelně. Jejich tvorba mívá vždy nějaký cíl. Najdou se i autoři, kteří ji tvoří jen proto, aby se jejím publikováním sám zviditelnil. Jejich vize často mívají nízkou hodnotu, přesto čekají jen na to, aby mohli veřejně vystoupit, přednést svou vizi, tím se zviditelnit. Případně zodpoví pár otázek, přitom dávají najevo, jak nesnášejí kritiku a obvykle s hrdě vztyčenou hlavou opouštějí scénu i místo - splnili svůj úkol, zviditelnili se.
     Již při tvorbě vize by měl autor vědět, k čemu má být jeho vize využitá. Vypracováváním futurologické vize nemusí ještě práce autora končit. Je potřeba ji ještě zveřejnit a veřejně obhájit.

nahoru

6. Futurologický scénář

     Autoři často chybují, když při popisování scénáře neuvedou: na jaký časový úsek se daný scénář vztahuje. Někteří autoři popisují vývojový trend vztahující se k současnosti, v tom případě se v jádru nejedná o futurologický scénář, ale o popis současného stavu, v lepším případě o prognózu (časový horizont do 3 let). Futurologická vize i scénář má mít konkretizovaný asový horizont, časové pásmo.
     Dále je potřeba rozlišovat futurologickou vizi od futurologického scénáře. Futurologická vize se týká situace konkrétního časového horizontu a futurologický scénář popisuje průběh vývoje v určitém časovém pásmu.
     Dělení futurologických scénářů, jejich tvorba a využití je obdobné jako u futurologických vizí. Optimální je, když projekt obsahuje trendovou vizi podloženou trendovým scénářem vycházejícího ze současného stavu a současného trendu vývoje. K tomu navržené opatření, navržený projekt, na jeho základě scénář vývoje založený na realizaci projektu a projektovou vizi v určitém časovém horizontu.

nahoru

7. Futurologický program

     Futurologická vize o krásné společnosti, vize prastaré i novodobé o spravedlivé společnosti, jeví se nám obvykle jako vzdušné zámky, byť krásné. Někde jsem četl, že když jsme si vytvořili vzdušný zámek, nemáme zoufat, ale máme k němu postavit základy. Proto nestačí samotné vytváření krásných vizí, ale potřebujeme k nim mít i vypracované reálné realizační programy.
     Vypracování futurologického programu je velmi náročné, protože k tomu je potřeba znalostí z více profesí a velká představivost. Pokud se projekt týká společnosti, je nezbytné vnímat společnost jako neustále se vyvíjející systém a porozumět mnohým zákonitostem deterministického chaosu, jimiž je společnost ovlivňována ve svém vývoji. Je potřeba souboru znalostí z oblastí, jako je ekologie, ekonomie, politologie, psychologie, sociologie v jednom celku. Pokud chceme měnit společnost, jako vhodné východisko se jeví vývojová psychologie (psychický vývoj osobnosti od prenatálního věku po dospělost) spojená s personální psychologii a evoluční psychologii (vývoj druhu).

nahoru

8. Negativní vlivy na tvorbu vizí

     Negativní vlivy působící na tvorbu futurologických vizí a projektů jsou objektivní a subjektivní. Mezi objektivní můžeme zařadit například nedostatek vědeckých informací, zkreslené informace, omezený přístup k informacím, časové omezení, velký informační šum atd. Opomíjené, ač velmi důležité jsou subjektivní vlivy. Velkým problémem je to, že si je samotni autoři neuvědomují. Sem patří méně rozvinutá schopnost časové představivosti, schopnost holistického a systémového myšlení, schopnost empatie a současně objektivní přístup.
  • Úzká specializace autora - na jedné straně má výhodu v tom, že člověk může v dané oblasti dosahovat geniality. Problémem bývá, když si tento specialista nárokuje rozhodovat o problémech daleko přesahující rámec jeho kompetence. Úzká specializace (jednooborovost), vytvořené předsudky, představy o neporušitelnosti principů naučených ve školách.
         Úzkou specializaci si můžeme demonstrovat na jedné čínské povídce o smyslech. Oči uvidí v dálce vysoké hory a řeknou: "V dálce jsou vysoké hory." Čich na to odpovídá: "Necítím žádné hory, natož velké." Hmat odpovídá: "Ani já nevím o žádných horách, žádné nedokážu nahmatat." Sluch se přidává: "Já rovněž nevím o žádných horách. Žádné neslyším." Nakonec Čich, Hmat a Sluch se shodnou na tom, že žádné hory nejsou a oči že se zbláznily.
  • Časová představivost je schopnost, kterou člověk rozvíjí v průběhu života. Je to schopnost představit si i dlouhé časové úseky a přemýšlet v tomto časovém prostoru. Rozvinutost je spojená s osobním časovým horizontem pro své představy, plánování, strategického myšlení a je důležitá pro orientaci v čase. Obecné vnímání času je komplexní proces zahrnující schopnosti:
    • 1) Řazení událostí (dříve/později). Rozvoji schopnosti pomáhá kalendář, rozvrh hodin i pravidelnost denních aktivit.
    • 2) Vytvoření "osobního časového teritoria" (blízká minulost - současnost - blízká budoucnost), tj. souhrnu osobně významných událostí.
    • 3) Schopnost rozlišovat "délky trvání" určitých činností.
    • 4) Pochopení nevratnosti času a jeho běhu jen jedním směrem.
    • 5) Schopnost představovat si časový prostor nad rámec osobního časového teritoria. Tento prostor může přesahovat i dvě, tři generace. Je to s podivem, ale exitují lidé, jejichž časový prostor nepřesahuje ani délku jednoho týdne. Tyto osoby bývají známy tím, že nedovedou hospodařit s penězi. Prostě nedovedou zohlednit dobu mezi výplatami. Pro někoho je abstraktní doba půl roku, nesází na své zahrádce zeleninu, protože její sklizeň je pro ně v "nedohlednu". Naproti tomu jiní sází ovocné stromky s vědomím, že plody budou sklízet jejich potomci. Pro některé osoby je časový horizont spojen s představou délky jejich života. Odhaduji, že jen část naší populace má časový horizont přesahující délku vlastního života.
  • Chybějící empatie, jedná se o schopnost soucítění, schopnost představit si sebe na místě druhého člověka a vcítit se do jeho situace, rozeznat, co druhý člověk prožívá, pociťuje, soucítit. Tato schopnost patří mezi sociální schopnosti, dělá člověka lidským. Základním předpokladem je schopnost emocionálního prožívání. Není-li rozvinutá, nelze co rozvíjet v empatii.
         Osoby s nerozvinutou empatii nechápou co to empatie je, v lepším případě ji představují jako soucit. Soucítění (empatie) je z pohledu sociálního víc než soucit. Například, když člověk mívající soucit se seznámí s tělesně postiženým člověkem, obvykle mu dává najevo, jak ho lituje. Naopak člověk s rozvinutou empatii si uvědomuje, že tomuto člověku je nepříjemné (až na výjimky) pokud by ho litoval, proto se bude k němu co nejvíce chovat jako ke zdravému.
         Osoby s nerozvinutou empatii mívají sklony řešit sociální problémy matematickými kalkulacemi, ztrácející lidský rozměr. Totéž platí pro futurology.
  • Schopnost sociální představivosti je schopnost relativně objektivních představ mezilidských vztahů v jejích provázanosti; schopnost představy sebe sama jako součást společnosti. Neschopnost představit si sebe sama jako nedílnou součást společnosti v klíčovém období života vede k subjektivismu.
         Tato schopnost má několik vývojových úrovní a žádnou z nich nelze přeskočit. Rozvoj této schopnosti je významnou složkou tzv. socializace osobnosti člověka. Má tyto stupně:
    • Tento nultý stupeň je přirozený dětem v jejich raném dětství - vnímají celý svět pouze ze svého úhlu pohledu. Když jim něco chutná, jsou přesvědčené, že to chutná všem. Když se jim něco líbí, jsou přesvědčené, že se to líbí všem. Některé osoby setrvají na tomto stupni i v dospělosti. Pokud někdo před nimi vyjádří odlišný názor a setrvává na něm, vnímají to jako útok na svou osobu. Prostě nechápou, že někdo může mít jiné druhy prožívání, jiné chutě, jiný vkus, jiné názory.
    1. Na tomto stupni již si osoba uvědomuje odlišnost prožívání jiných osob. Nedovede si však představit co prožívají, proto prioritou pro ně je vlastní prožívání. Ani si nepřipouštějí existenci osob, které tuto schopnost mají rozvinutou.
    2. Tento stupeň svědčí již o sociální vyzrálosti. Základem je ovládání neverbální komunikace a rozvinutá empatie. Z projevů druhé osoby dovedou odvozovat její nálady a základní druhy prožívání.
    3. Na tomto stupni dokáže osoba představovat si, co asi si o ni myslí druhá osoba, jak ji asi vnímá. Zde je již potřeba velké představivosti.
    4. Dosažení tohoto stupně svědčí o vysoké sociální vyzrálosti. Jedná se o schopnost zaujmout postoj nestranného pozorovatele, schopnost vnímat sebe a partnera tak, jako by je oba pozorovala cizí osoba. Rozvine-li člověk u sebe tuto schopnost, dokáže řešené problémy posuzovat relativně objektivně. O těchto říkáme, že jsou moudří.
    5. Nejvyšším stupněm sociální vyzrálosti je schopnost vnímat sebe jako součást společnosti, jako součást společenského systému. Toto není výsledek rozumové úvahy, ale hlubokého vnitřního prožívání. Odhadem v naší populaci této úrovně dosahuje méně než jedna pětina. Má futurologická vize: za několik generací této úrovně bude dosahovat většina populace.
  • Schopnost myšlení holistického znamená při myšlení zohledňující celek, a né jen jednotlivé části. Pravděpodobně jde o funkci pravé mozkové hemisféry. Hodně osob má natolik dominantní jednu mozkovou hemisféru, že to silně ovlivňuje celkové myšlení.
  • Schopnost systémového myšlení je schopnost myšlení vycházející ze souboru praktických pozorování, experimentů a měřených skutečných veličin; myšlení vedoucí k přesnému vědeckému pozorování, zohledňujícímu co největší množství souvisejících faktorů. Společnost je složitá množina vyšších a nižších systémů vzájemně propojených. Nejvyšším systémem v Evropě je Evropská unie a základní systémovou jednotkou je osobnost jedince. I osobnost každého jedince je tvořená systémy a podsystémy. Analýzou bychom se dostali až k systému nervové buňky. Teoreticky: kdyby se zrušily systémy nervových buněk, nebyli by lidé a nebyla by ani Evropská unie. Ale i nervová buňka se dá dále rozkládat na nižší systémy až k systému atomu.
         Při studiu neschopnost systémového myšlení vede k nenavazování učiva, k pomíjení koordinace a gradace. Nepropojují své nové poznatky s poznatky v jiných oborech, nespojují je s předcházejícími poznatky a zkušenostmi, nepropojují je s praktickým životem. Z osobní zkušenosti vím, že studium elektrotechniky rozvíjí schopnost systémového myšlení. Elektrické obvody tvoří systém, případně soubory podsystémů vzájemně propojených a ovlivňujících se.
  • Schopnost myšlení kreativního (tvořivého) je schopnost vidět věci nově, nalézat a uplatňovat nové přístupy a nová řešení. Je zde nesvázanost dogmaty a schopnost představivosti. Jedná se o tvořivou schopnost myšlení, která umožňuje nacházet netradiční řešení; schopnost překračovat uměle vytvořené meze, bariéry. Důležitá součást je zde konstruktivní inteligence. Je to schopnost hledání nových řešení, reagování na měnící se podmínky (flexibilita), uplatňování vlastních nápadů (přiměřená sebedůvěra, fantazie). Vnášení nových nápadů a myšlenek, které vylepšují, usnadňují a zjednodušují práci. Je to také schopnost vnímat problémy tam, kde nejsou na první pohled viditelné. Díky němu můžeme nalézt nečekaná, avšak funkční spojení (např. mezioborová) a nacházet nevyšlapané, nové, nečekané cesty k řešení. Jde o originalitu ve vnímání, myšlení a konání, přitom takovou, která není samoúčelná a nefunkční. Tvořívé myšlení někteří mylně přisuzují výlučně oblasti umění.
         Tvořivé myšlení je spojeno s divergentním myšlením a je v podstatě přístupem, který otevírá další otázky a problémy. Kreativitu není snadné měřit. Kreativita předpokládá určitou obecnou úroveň obecné inteligence. Nadprůměrná úroveň rozumových schopností však není zárukou tvořivosti. Kreativita těsně souvisí se samostatností a flexibilitou.
         Škola a výchova vůbec, navzdory proklamacím, k rozvoji takových schopností jen málo přispívá. Brzdou kreativity je upřednostňování konvergentního myšlení, vyžadovaný unitární způsob odpovídání a řešení úkolů ve školách, což je tam běžné.
  • Hodnotová měřítka výrazně ovlivňují myšlení futurologa. Např. v oblasti ekologie budou mít jiné závěry osoby mající na vrcholu hodnot blahobyt od osob mající na vrcholu hodnot ekologii.
  • Emocionální stav, tento faktor rovněž ovlivňuje způsob řešení problémů. Optimistická osoba spíše podceňuje rizika, pesimistická osoba spíše rizika přeceňuje. Osoba se sklony k agresivitě bude spíše hledat radikální řešení.
  • Sebedůvěra se nejvýrazněji projevuje při kolektivním řešení a při prosazování návrhů řešení. Osoba s velmi velkou sebedůvěrou dokáže prosazovat své názory, bývá dobrým lídrem, dokáže strhnout ostatní. Nedostatkem je potlačovaní iniciativy druhých a nepřipouštění si, že by se někdy zmýlila. Naproti tomu osoba s malou sebedůvěrou je submisivní, má problémy s prosazováním svých názorů, návrhů, i když jsou velmi dobré. Optimální je střední sebedůvěra, kdy futurolog dokáže prosazovat své návrhy, ale zároveň dokáže poslouchat odlišné názory druhých a posuzovat je.

nahoru

9. Závěr

     Předpokládám, že o futurologii bude mít zájem stále větší množství lidí. Vzhledem k nedostatku literatury o základech futurologie jsem se pomalu propracovával k základním informacím. Snad bude toto pojednání Vám k užitku.

Stanislav Hendrych
1996

nahoru

LITERATURA

  • Gawin Shakti: Tvůrčí představivost.
    Praha: Pragma, 1991
  • Koudelková Anna: Psychologické otázky delikvence.
    Praha: Victoria poblishing, a.s., 1995
  • Křivohlavý Jaro: Jak si navzájem lépe porozumíme.
    Praha: Svoboda, 1988
  • Meadowsová Donella H. a Meadow Dennis L.: Překročení mezí.
    Praha: Argo, 1995
  • Nakonečný Milan: Psychologie osobnosti.
    Praha: Academia, 1995
  • Petrášek František (VŠE Praha): Potřebujeme studia budoucnosti?
    Hospodářské noviny, 28.8.1995
  • Pešková J., Schücková L.: Já člověk ...
    Praha: SNP, 1991
  • Pike Graham, Selby Davis: Globální výchova.
    Praha: Grada, 1994
  • Říčan Pavel: Cesta životem.
    Praha: Pyramida, 1990
  • Stýblo Jiří: Efektivní manažek.
    Ostrava: Montanex, 1993
  • Šimek Jiří: Lidské pudy a emoce.
    Praha: NLN, 1995
  • Toffler Alvin: Šok z budoucnosti.
    Praha: Práce, 1992
  • Weitling Wilhelm: Lidstvo jaké by mělo být.
    Praha: MF, 1987
  • Sborník příspěvků ze třetího mezinárodního kolokvia "Koncipování budoucnosti v Evropě '95". Vysoká škola ekonomická v Praze

nahoru


Když změníš k lepšímu o něco sebe, změníš k lepšímu svět:
O sebe. :-)
"Óó, kéž by všichni šli touto cestou!"